Jak asi tušíte, v květnu se zatím vzhledem ke karanténním opatřením kvůli epidemii koronaviru neplánují žádné společné aktivity, a tedy ani seniorské schůzky, žádné schůze ani česká mše. Informace podají:
za Klub seniorů Iva Radoková, tel. 514-747-2096, za Čs. sdružení Míša Fuchsová, tel. 514-737-8325, za tábor Hostýn Josef Maxant, tel. 450-465-4844, nebo pak Alena Martinů, tel. 514-484-6177.
Inspirováno J. Wolkrem (snad nám odpustí):
Utichly továrny, utichly ulice,
navštívit rodinu chce se nám velice.
Ve městě celičkém v pátek i v pondělí
dva metry od sebe příkaz nás rozdělí.
Antoníne, Aleno, Míšo, Emino,
roušky si šijte! (IR)
Tábor Hostýn
Letošní dětský tábor je prozatím naplánován tak, jak bylo uvedeno v minulých číslech, tedy od neděle 5. července do soboty 25. července. Pokud by se kvůli současné epidemii musel zrušit, oznámíme to v příštím čísle Montrealského věstníku. Stále hledáme správce tábora a kuchaře pro dětský tábor. Dotazy pište na camphostyn@gmail.com. Další informace o táboře Hostýn najdete na naší webové stránce www.hostyn.org.
Výroční schůzi Asociace Hostýn bude nutné opět odložit na dobu, až budou restaurace otevřené. Až budeme znát definitivní datum, včas jej oznámíme. (Josef Maxant)
Velikonoční e-pomlázka pro děti
Společné setkání se letos sice nekonalo, ale někteří z věrných účastníků z minulých let barvili vajíčka a pletli pomlázku a výsledky sdíleli pomocí internetu či tradičního telefonu. Ve Věstníku se můžeme alespoň pochlubit naší uměleckou tvořivostí. Díky patří Aničce Skamene za poskytnutí vrbových proutků. Na obrázcích na zvláštní stránce najdete pomlázky a kraslice z "dílny" několika rodin. (AM)
Zpráva o narození
Naší komunitě velmi dobře známí umělci, houslistka Mana Shiraishi a klavírista Martin Karlíček oznamují narození svého druhého syna. Pětiletému Renovi přibyl 31. března malý bratříček, který dostal jméno Ryu. Rodičům srdečně gratulujeme! (AM)
Pozdrav z Prahy od Evy L.
Vážené a milé čtenářky a čtenáři Věstníku!
Patřím mezi vás už dobrých dvacet let. Dvakrát tak dlouho se znám s Alenou a Ludvíkem Martinů. Zhruba tři čtvrtiny z těch čtyřiceti let mě Alena zve k nim na návštěvu. A loni v létě se to povedlo! Žiju totiž v Praze a cestu přes oceán jsem podnikla poprvé v životě. Teď, v době, kdy sedíme všichni doma, stejně v Čechách jako v Kanadě, mi Alena nasadila brouka do hlavy. Jestli prý se nechci s Vámi podělit o své zážitky z více než dvouměsíčního pobývání v Montréalu a jeho blízkém okolí. Co z toho vybrat, aby to bylo na krátkou glosu do Věstníku? Asi Vás nepřekvapím tím, co jsem všem známým vyprávěla po návratu: "Zlaté Česko! Všude je blízko!" Když jsem bez dechu sledovala řítící se vodní masu u peřejí řeky sv. Vavřince, viděla jsem v duchu i krotkou Vltavu obtékající pražské ostrůvky. Úžas při pohledu na hladinu rybníka Svět u Třeboně nelze ani porovnávat s nekonečností jezera Ontario, jehož hladina na nás vykukovala zpoza obzoru víc než půl dne cesty z Toronta do Montréalu. A budíček od kardinála červeného se také dost podstatně liší od zpěvu kosa...
Nicméně i tahle výprava potvrdila má dlouholetá pozorování. Mými nejsilnějšími zážitky z cest jsou setkávání s lidmi. Jsem vděčná za možnost nakouknutí do Vaší komunity. Do osudů některých z Vás, o kterých jsem se dočetla z knih, které jsem u Martinů stihla přečíst, a mohla se pak s nimi seznámit. Zdravím proto ráda obdivuhodnou paní Olgu Novákovou! Vedle Aleny a Ludvíka, kteří mně pobyt umožnili a po návratu z Austrálie "mě vyvezli i do divočiny", byla mou dobrou vílou Míša Fuchsová. Pomohla mi získat Opus Card a půjčila mi kolo! Bez těchto dvou základních pomůcek bych byla v Montréalu zbytečně. Mimořádně zajímavé, jak se nakonec ukázalo, bylo i setkání s Ivou Radokovou. A víte, která zákonitost se ještě potvrzovala? Že svět je malý! Na lesní cestě v Suttonu se z našich vzpomínek zničehonic vynořili stejní lidé: moji kolegové a Ivy profesoři z jednoho a téhož pražského gymnázia! Jinak nezapomenutelná byla i návštěva u Karla a Jany Novákových. Za celé léto jsem se koupala jen třikrát, ale jedno z toho bylo v jejich soukromém rybníku! A maxi zážitek? Mini kolibříci u krmítek! Za vše všem dík!
Při aktuálně prožívaných dnech je mé vzpomínání skoro jako z říše snů. Ví Bůh, co na nás příroda v budoucnu nastraží? Lítali jsme a putovali sem a tam a plánovali naše životy bez omezení. Sama za sebe soudím, že jsem se ujistila o další platné moudrosti. Však víte: "Všude dobře, doma nejlépe." Rozumím ale tomu, že každý máme domov někde jinde. A těším se, že se aspoň s některými kanadskými kamarádkami a kamarády v Praze ještě potkám. (EL)
In memoriam
Se smutkem oznamujeme, že paní Hana PELNÁŘOVÁ zemřela 28. března 2020 v Torontu v
požehnaném věku 97 let. Československo opustila se svým manželem v
roce 1964 a do roku 1991 žili v Montrealu – dr. Přemysl Pelnář, který
byl specialistou na choroby z povolání a zemřel již v roce 2009, pracoval
nejdřív v Azbest Institute, a pak jako profesor na univerzitě McGill.
Hana byla dlouho zaměstnaná ve starožitnictví Henrietty Antony.
Zúčastňovala se aktivit české komunity, ráda pomáhala při
našich bazarech. Když se v 90. letech odstěhovali do Toronta, pracovala
Hana po dobu 25 let jako dobrovolnice v Baťově muzeu (mluvila čtyřmi
jazyky) a za svou obětavou práci u recepce, kde odpracovala nejvíce hodin
v historii muzea (4000 hodin!), dostala dokonce vyznamenání jako první
Volunteer Emeritus.
Kdo jste ji znali, věnujte jí tichou vzpomínku. (AM)
Trochu humoru
Poprvé v historii můžeme zachránit lidskou rasu tím, že budeme ležet u televize a nedělat vůbec nic.
Koronavirus obrátil svět naruby: Staří lidé se snaží tajně vyjít z domu a děti na ně křičí, ať zůstanou uvnitř.
Tenhle virus dokázal, co se žádné ženě nepodařilo: Zrušit sportovní utkání, zavřít bary a udržet muže doma!
Nevolejte policii na podezřelé lidi ve vašem okolí. To jsou vaši sousedé v domácích hadrech a bez make-upu!
Až tohle skončí, nevím, kam se vypravím dřív – do alkoholické léčebny nebo do odtučňovacích lázní?
Nevíte, zda si už můžeme dát i sprchu nebo si máme jen stále mýt ruce?
|
| Lidi dělají takovou paniku, že se sama bojím! |
Ze zpráv českého dopisovatele:
Byl jsem si na příkaz vlády koupit roušku, ale z lékárny mě vyhodili, že nemám roušku. / Rok si nemohli do hospody sednout kuřáci. Teď si tam nemůžou sednout ani nekuřáci. / Jsem doma sedmý den a pes na mě kouká s výrazem: "Už víš, proč okusuji nábytek?" / Zatracený roušky, šel jsem do krámu s přítelkyní, vrátil jsem se se sousedkou. / Lidi, dejte si na roušky jmenovky, jinak nepoznám, kdo mě zdraví! / Přikázaná vzdálenost je dva metry, postel má metr padesát, spím na koberci. / Ženský nosí roušky hlavně proto, že zavřeli kosmetické salóny. / Šel jsem dnes na pivo – do koupelny. / Sundal jsem roušku a odstávají mi uši...
Různé
zprávy
Na Věstník přispěli: Sonia Jelínková a Jiří Vok. Oběma srdečně děkujeme!
Dotazy a informace můžete psát na email montrealvestnik@gmail.com nebo amartinu@yahoo.com.
Šéfredaktorka: Alena Martinů, 5080 Glencairn, Montreal H3W 2B4, tel. (514) 484-6177, email: amartinu@yahoo.com
Členové red. rady: Alena Berti, Lucie Čermáková, Míša Fuchs, Ludvík Martinů, Iva Radok. Přispěvatelé jsou podepsáni.
Redakce nemusí vždy souhlasit s publikovanými texty. Za jejich obsah zodpovídá autor.
Redakce si vyhrazuje právo příspěvky odmítnout, zkrátit nebo upravit podle potřeby.
