Montrealský věstník Ročník 59
Březen/March 2023 5080 Glencairn Ave, Montreal, H3W 2B4 Číslo 7
Montrealský věstník (i starší čísla) můžete číst na webové stránce www.montrealvestnik.com
Ačkoliv je Montrealský věstník zasílán zdarma, finanční příspěvky jsou vítány.
Chcete-li Věstník podpořit, pošlete příspěvek na adresu: Alena Martinu, 5080 Glencairn Ave,
Montreal, QC, H3W 2B4. Šek vystavte na "CZECH & SLOVAK ASSOCIATION – Vestnik Fund".
Chcete-li dostávat Montrealský věstník po emailu ve formátu pdf, napište na montrealvestnik@gmail.com
Vzhledem k pracovní příležitosti manžela paní šéfredaktorky se během příštího půl roku "vyrábí" Věstník pro změnu v Evropě. Prosíme proto všechny přispěvatele, aby se snažili dodat zprávy ne-li v předstihu, tedy alespoň včas a pokud možno po emailu. Zprávy nechané na telefonu nebo ve schránce budou eventuálně předány, ale reakce a odpovědi mohou mít výrazné zpoždění. V naléhavém případě kontaktujte telefonicky Ivu Radokovou na 514-747-2096. Děkujeme.
Klub seniorů
"Únor bílý pole sílí". Na naší schůzce 1. února jsme si řekli, že potvrdí-li se tato pranostika, budou pole letos mimořádně úrodná. Vždyť tolik sněhu se hned tak v Montrealu nevidí.
Sešlo se nás o jednoho více než
na minulé schůzce, a jakmile jsme se posadili k prostřenému stolu a dobrotám
na něm, konverzace se rozběhla. Když už jsme hovořili o lidových
pranostikách, potěšilo nás, že "Na Hromnice o hodinu více a zimy
polovice". Už aby tady bylo jaro! Probrali jsme všechno možné, města,
odkud v Čechách a na Moravě pocházíme, kde jsme studovali, kde nyní žije
naše příbuzenstvo. Povídali jsme si o prvních zážitcích a příhodách v
Kanadě hned po našem příchodu, jaká dobrodružství jsme tehdy prožívali.
Vraceli jsme se do minulosti, dokonce až do doby válečné, kterou si ještě
někteří z nás z dětství pamatují. A abychom se dostali do příjemné
nálady, vyprávěli jsme si o domácí výrobě různých destilátů,
jak jsme to ještě v době našeho mládí viděli u příbuzných
na venkově. Od veselosti jsme přešli k nostalgii, vzpomínali na dávné
přátele a spolužáky. Diskutovali jsme o školách, které navštěvovaly
naše děti či navštěvují naši vnuci, na příhody z doby strávené
ve školních lavicích, na které každý z nás vzpomíná.
Doufáme, že příští schůzka se bude konat během dne, který by alespoň trošku připomínal pomalu se blížící jaro. No, uvidíme...
Sice jsme si slíbili, že občas budeme diskutovat o nějakém vážnějším tématu, na který se všichni připravíme, jenže, jak se říká, "skutek utek". Než si vzpomeneme, o čem jsme chtěli hovořit, je řeč v plném proudu o věcech úplně jiných a na "domácí úkol" všichni zapomeneme. Na schůzce 15. února jsme se rozpovídali snad dříve, než jsme se usadili u stolu opět plného dobrot. Přečetli jsme si několik básniček s téměř jarním námětem, a poté se Alice rozhovořila o historii Clubu Med a zážitcích z doby, kdy pracovala jako letuška. Prohlédli jsme si pohledy z portugalské Coimbry, které nám poslala Alena. Tam už je jaro, ne jako zde, kde se na něj teprve těšíme. Probrali jsme rozdíly mezi češtinou a "moravštinou", vždyť naši členové pocházejí z obou částí českých zemí. Nějak jsme přešli na ruštinu, kdo z nás ji ještě ovládá a může i číst ruskou literaturu v originálu.
Posléze jsme se dostali i k politice, probrali nedávné volby v Čechách a zabloudili do minulosti, kdy někteří z nás byli (marně!) lákáni ke spolupráci s STB. Kádrový profil si nikdo mezi námi nevylepšil. Abychom schůzku zakončili něčím příjemnějším, popovídali jsme si o typických pokrmech české kuchyně. Nikdo z nás by ovšem po odpolední hostině večerní "vepřo-knedlo-zelo" nezvládl. (IR)
O schůzkách v březnu vám podá informace Iva na tel. 514-747-2096.
Čs. sdružení Montreal
Valná hromada montrealské pobočky Čs. sdružení se bude konat ve čtvrtek 20. dubna 2023 v půl osmé večer v domě Aleny a Ludvíka Martinů na 5080 Glencairn Ave v Montrealu. Uvítáme mezi sebou nejen své členy ale i všechny zájemce o dění v naší komunitě.
Při této příležitosti připomínáme našim členům, že je opět čas zaplatit členské příspěvky. Stejně jako vloni činí poplatek 30.00 $ na osobu. Pro členy nad 70 let je placení příspěvků dobrovolné, nicméně pobočka za ně platí ústředí 15.00 $ ročně, a proto jsme rádi, když svůj členský poplatek i přesto pošlete. Děkujeme těm, kteří už příspěvky zaplatili, a prosíme ostatní, aby vystavili šek na Czech and Slovak Association a poslali jej na adresu Alena Martinů, 5080 Glencairn Ave, Montreal, QC, H3W 2B4. Děkujeme. (AM)
Česká škola Montreal
Dnes začneme od těch nejmenších. Připomínáme, že jsme v lednu otevřeli českou školičku, kde máme celkem 6 zapsaných dětí z pěti rodin ve věku od tří do čtyř let, a na poslední hodinu se přišla podívat další malá zájemkyně. Díky výborné spolupráci s Loisirs communautaires Saint-Michel jsme na provozování školky mohli pronajmout baletní místnost, kde je velký prostor, a na požádání nám taky půjčili matrace na zem a stůl pro paní učitelku Veroniku. Podle slov rodičů se malým dětem ve školce líbí a na sobotní setkání s českými kamarády se vždy těší. Dokonce prý nutí rodiče, aby na ně doma mluvili česky. Děti se učí poznávat barvy pomocí her s barevnými kuličkami a pojmenovávat zvířata pomocí četby v českých knihách pro nejmenší. Nechybí české pohádky a podle nich si děti kreslí omalovánky. Po svačině se chodí ven do parku.
Dětská skupina mírně pokročilých pod vedením paní
učitelky Týny se úspěšně posunula do druhého pololetí školního
roku a ve třídě přivítali novou žačku. Jedním z úspěšných
probíraných témat se stala Praha, kterou děti moc dobře znají a své
znalosti rády sdílely. Dále se děti učily a povídaly o zimě,
zimních sportech, o České republice a také o typických českých
pokrmech.
A naši dospěláci? Skupina začátečníků s učitelkou Veronikou opakuje složitou českou výslovnost a k velké radosti studentů jsou již schopni utvořit celou řadu vět. Pomalu se začínají seznamovat s gramatikou. Pokročilí studenti s učitelkou Katkou jsou ponořeni do české gramatiky až po uši a prokousávají se slovesy. Velmi populární je četba krátkých českých textů, kde si studenti zlepšují výslovnost a procvičují tvoření otázek na přečtené téma. Ve skupině české konverzace s učitelkou Danielou se diskutuje na velmi různorodá témata. Jmenujme diskusi o význačných lidech, kteří v minulém roce odešli, o vzácných, zvláštních, krásných i ošklivých květinách, o romatických místech nebo městech. A protože byl svátek Valentýna, konverzace se zaměřila na téma láska, která má mnoho tváří.
Kladně jsme odpověděli na pozvání Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a na začátku března se Kateřina Kwasniaková zúčastní online setkání o výuce češtiny v zahraničí s řediteli českých škol ve světě. Debata se bude věnovat budoucím možnostem výuky českého jazyka v kontextu specifických podmínek v zahraničí.
Pokud se chcete zapsat do naší české školy, kontaktujte nás prosím na této emailové adrese: ceskaskolamontreal@gmail.com. Stále hledáme pomoc s administratívou a s organizací školy. Máte-li zájem nám pomoci, napište nám. (Kateřina Kwasniaková, ředitelka)
Tábor Hostýn
Dětský tábor se bude v létě 2023 konat opět pod vedením Josefa Maxanta po dobu 3 týdnů, a to od neděle 2. července do soboty 22. července. Ceny jsou 500 $ za 1 týden, 900 $ za 2 týdny a 1200 $ za 3 týdny. Kapacita tábora je 66 dětí; v současnosti máme přihlášeno již 41 dětí. Pište na camphostyn@gmail.com, nebo můžete volat na 450-465-4844.
V našem nově vylepšeném internetovém souboru na adrese www.hostyn.org můžete najít přihlášku do dětského tábora a také vidět mnoho zajímavých fotografií a videí. Jsou tam i odkazy na Facebook a YouTube. Na YouTube je mnoho nádherných videí od naší hlavní vedoucí děvčat Hany Jennerové.
Před dětským táborem a po něm je možné si pronajmout chatičky pro soukromou dovolenou. Cena za noc je 36 $ za chatičku. Je ale třeba si udělat předem rezervaci na tel. 438-389-8522. (Josef Maxant)
Beseda
Jarní sezóna kurzů češtiny, slovenštiny a konverzačních schůzek začne v týdnu od 27. března 2023. Tyto kurzy a konverzační schůzky trvají 10 týdnů (2 hodiny týdně), budou opět přes ZOOM a jsou doporučené pro mládež ve věku od 16 let a pro dospělé všech věkových kategorií. Kurzy a konverzační schůzky budou opět vyučovat rodilí mluvčí českého a slovenského jazyka. Vzhledem k velkým rozdílům ve znalostech jazyků mezi lidmi, kteří se registrují na jazykové kurzy a konverzační schůzky, bude březen 2023 použit na vyhodnocení jazykových znalostí a vytvoření příslušných skupin na stejné jazykové úrovni. Kontaktujte Besedu co nejdříve pro registraci a vyhodnovací schůzku, jestliže se chcete zúčastnit těchto nových kurzů češtiny, slovenštiny nebo konverzačních schůzek.
Tanečníci z Besedy se nedávno zúčastnili krásného plesu "Bal des Anges" a už se připravují na další ples "Bal des Étoiles", který se bude konat v sobotu 13. května 2023. Skupinové nácviky lidových, historických a společenských tanců jsou plánované na čtvrtky v 19 hodin. Rádi přivítáme mezi námi nové tanečníky a tanečnice ve věku od 16 let a dospělé všech věkových kategorií . Kurzy pro mladší děti začnou později, když bude dostatek zájemců. Dejte nám prosím vědět, zda vy osobně a nebo někdo, koho znáte, by se chtěl zúčastnit (zúčastnit se, učit se, učit nebo organizovat).
Pro další informace, registraci a účast kontaktujte Besedu emailem na besedacanada@outlook.com nebo po telefonu na 450-667-1947. Prosím sdělte nebo pošlete tyto zprávy těm, kteří by mohli mít zájem. (V.Vonka)
Velikonoční pomlázka pro
děti
České a slovenské sdružení opět chystá pro děti tradiční velikonoční pomlázku (malování vajíček a pletení pomlázky). Bude se konat jako obvykle na Bílou sobotu, která letos vychází na 8. dubna. Sejdeme se ve 13.30 hodin v komunitním centru Saint-Michel (Loisirs communautaires Saint-Michel), 7501 rue François-Perrault, Montreal, H2A 1M1.
Všichni si opět budou moci uplést správnou velikonoční pomlázku a namalovat velikonoční kraslice. Proutky na pomlázky i mašle obstaráme. Doporučujeme, aby si děti přinesly z domova barvičky a vyfouknuté skořápky vajec nebo vejce natvrdo, která budou malovat. Také uvítáme tvořivé maminky, které dětem s malováním a zdobením vajíček pomohou. Po malování bude jako obvykle připraveno malé pohoštění. Budeme rádi, když maminky či babičky opět něco dobrého pro děti upečou a přinesou. Prosím, ozvěte se nejpozději do pátku 31. března Vlaďce Hlavaté na email vladimira.hlavata@gmail.com, s kolika dětmi hodláte přijít. Děkujeme a budeme se těšit na shledanou.
"Zloději snů"
V sobotu 4. února se konal velmi dobrý a dojemný koncert s názvem "Zloději snů", který byl oznámený v minulém Věstníku. Šla jsem tam se svými dvěma dlouholetými přítelkyněmi českého původu. Všechny tři jsme ocenily jak básně, které byly buď v originální češtině nebo v anglickém překladu, ale také jejich zhudebnění, pro nás v nevšedním novém stylu. Všechny jsme si zakoupily CD nahrávku, která byla na místě k prodeji. Pokud máte možnost toto představení vidět (například v Torontu 8. května) nebo si koupit nahrávku (online na https://lenkalichtenberg.com/zlodeji-snu), vřele doporučujeme. (Jitka Kirchnerová)
Pozdrav z Portugalska
Nevím, kolik toho víte o Portugalsku vy, ale my jsme si toto místo vybrali i proto, že se o něm moc nepíše. Dobu slávy má tato malá zem dávno za sebou. Koncem patnáctého století měla državy po celém světě: od Azorských ostrovů a Madeiry, které jsou dosud součástí Portugalska, přes Brazílii, Cape Verde, Angolu, Mozambik, Bombaj, Maldivy a Timor až po Canton (dnešní Guangzhou). Na tuto historii jsou Portugalci hrdí. Svědčí o tom například 50 metrů vysoký pomník Padrăo dos Descobrimentos (Památník objevitelů) na nábřeží v Lisabonu nebo vesnička Portugal dos Pequenitos (Portugalsko pro malé) v Coimbře. Tam najdete nejen zmenšené modely významných portugalských staveb nebo jejich částí (např. palác v Sintře, věž Belém v Lisabonu nebo univerzitní věž v Coimbře), ale i budovy ve stylu bývalých kolonií včetně různých artefaktů z příslušné oblasti (Brazílie, Indie, Guinea Bissau, Timor, Macau a další), vše ve zmenšeném měřítku, tak, aby tam mohly děti prolézat a dospělí museli sklánět hlavy.
Coimbra je staré univerzitní město asi dvě hodiny na sever od Lisabonu. Zatímco většina měst má na nejvyšším bodě kostel, tady stojí na vršku univerzita, sedmá nejstarší v Evropě – byla založena r. 1290, dřív než Karlova univerzita v Praze. Jedete-li po dálnici z Lisabonu, téměř na každém kopci vidíte hrad či pevnost. Však už jsme jich během víkendů několik navštívili. Za zmínku stojí Convento de Cristo v Tomaru, původně hrad Templářů z 12. století, přestavěný po rozpuštění řádu v r. 1320 na katolický klášter (v Portugalsku se řád Templářů přejmenoval na řád Kristův a místo obrany Svaté země a hrobu Kristova v Palestině se soustředil na objevitelské cesty a šíření náboženství Kristova v dobytých koloniích). Kousek od Tomaru je další slavné místo spojené s poměrně nedávným katolickým zázrakem: Fátima. Tam se prý v r. 1917 třem dětem zjevila několikrát Panna Maria a svěřila jim velké tajemství (dvě z nich zemřely na španělskou chřipku v r. 1919 a 1920, třetí v r. 2005). Bazilika, která byla na tomto místě postavena v padesátých letech minulého století jako centrum poutního místa, má nádvoří dvakrát větší než Sv. Petr v Římě a její věž je vidět zdaleka.
Z Coimbry je zhruba stejně daleko k
moři jako do hor. Populární výletní místo směrem na západ je Aveiro,
nazývané také Benátky Portugalska, kde se dá na řece a přilehlých
kanálech jezdit na loďkách (jsou protáhlé jako gondoly, ale motorové).
Aveiro je známé těžením soli z moře a pochoutkou zvanou ovos moles
(doslova měkké vejce), což je žloutkový krém v tenoučké oplatce
různých tvarů (viz obrázek). Bílky totiž ve středověku
používali mniši na škrobení svých hábitů, a tak žloutků bylo
nadbytek. Dnes z těch nadbytečných bílků dělají ohromné
"pusinky", doslova sněhové kopce velikosti pecnu chleba.
Na východ je to asi dvě hodiny jízdy do pohoří Serra da Estrela, kde je nejvyšší hora kontinentálního Portugalska, Torre. Měří bez sedmi metrů dva tisíce, a proto tam postavili věž sedm metrů vysokou, aby to do těch dvou tisíc "vytáhli". Tady je největší pochoutkou queijo da Serra, ovčí sýr v podobě kola o průměru tak 25 cm, 7 cm vysoký, uvnitř polotekutý – jí se tak, že se vršek odřízne a postupně se sýr zvnitřku vydlabává. Další specialitou tohoto místa je – sníh! Na vršku mají dokonce sjezdovku s uměle vyráběným sněhem (toho přirozeného by nebylo dost), kam se sjíždí půl Portugalska (a prý aspoň čtvrtina Brazílie), aby si stavěli sněhuláky, koulovali se a sjíždeli svah po čemkoliv, co klouže, od kvalitních lyží a prken přes dětské "lavóry" až k plastikovým pytlům na odpadky. Někteří si dokonce dávají sníh na přední sklo pod stěrače, aby si ho dovezli dolů do údolí. Pro nás Kanaďany neuvěřitelné: zatímco my pracně sníh s auta shazujeme, oni si ho na ně nakládají! Inu, jiný kraj, jiný mrav. (AM)
Trochu humoru (pro ty, co už něco pamatují)
Vy mladí si možná myslíte, že jste cool, ale vaše babička, ta nosila krátké minisukně, těsná trička, vysoké boty, zvonové kalhoty a chodila bez podprsenky. Poslouchala Beatles, Led Zeppelin a Rolling Stones. Řídila Trabant nebo Škodovku, jezdila na Jawě nebo Pionýru. Kouřila cigára, pila pivo, rum a slivovici. Přišla domů z tahu ve čtyři hodiny ráno a stejně šla do práce... Jo, mládeži, nikdy nebudete tak cool jako vaše babička!
Bylo mnohem zábavnější mít dvacet let v sedmdesátých letech než sedmdesát ve dvacátých letech...
My starší se v dnešní době s údivem ptáme, jak jsme mohli to naše dětství přežít? Auta neměla bezpečnostní pásy, lahvičky s léky byly bez bezpečnostních uzávěrů. Dveře často nebyly zamčené, a když ano, chodili jsme do školy s klíčem na krku. Po škole jsme si hráli kdoví kde. Ven jsme šli pod jedinou podmínkou, že budeme do tmy doma – neexistovaly mobilní telefony a nikdo nevěděl, kde jsme. Rodiče nás honili dovniř a ne ven. Jedli jsme sladkosti, chleba s máslem a se sádlem, pili nápoje plné cukru a neměli jsme potíže s nadváhou, protože jsme byli pořád venku. Na kole jsme jezdili bez přilby, pili jsme vodu ze zahradních hadic, několik se nás dělilo o jednu limonádu. Občas jsme se poprali a chodili s modřinami. Tu a tam jsme se pořezali, zlomili si nohu nebo vyrazili zub, ale nikdo nikoho nežaloval. Byla to naše vina. Hráli jsme fotbal, a když někdo nevyhrál, neměl z toho psychické trauma. Když jsme chtěli s někým mluvit, prostě jsme šli k němu a zazvonili – rovnou, bez dovolení, bez doprovodu rodičů. Zvonili jsme na cizí zvonky, lezli do cizích zahrad na hrušky či jablka, třešně jsme polykali i s peckami... a byli jsme připraveni nést následky za to, co jsme provedli. Měli jsme možnost volby a měli jsme zodpovědnost. Co myslíte, mají to děti dnes lepší než my tehdy?
Různé zprávy
Na Věstník přispěli: Barbara Asgary-Dressler, Zdena Bukal, Lubomír Jurásek, Lidmila Špačková. Děkujeme!
Šéfredaktorka: Alena Martinů, 5080 Glencairn, Montreal H3W 2B4, tel. (514) 484-6177, email: amartinu@yahoo.com
Členové red. rady: Alena Berti, Lucie Čermáková, Míša Fuchs, Ludvík Martinů, Iva Radok. Přispěvatelé jsou podepsáni.
Redakce nemusí vždy souhlasit s publikovanými texty. Za jejich obsah zodpovídá autor.
Redakce si vyhrazuje právo příspěvky odmítnout, zkrátit nebo upravit podle potřeby.
