Montrealský věstník Ročník 59
Květen/May 2023 5080 Glencairn Ave, Montreal, H3W 2B4 Číslo 9
Montrealský věstník (i starší čísla) můžete číst na webové stránce www.montrealvestnik.com
Ačkoliv je Montrealský věstník zasílán zdarma, finanční příspěvky jsou vítány.
Chcete-li Věstník podpořit, pošlete příspěvek na adresu: Alena Martinu, 5080 Glencairn Ave,
Montreal, QC, H3W 2B4. Šek vystavte na "CZECH & SLOVAK ASSOCIATION – Vestnik Fund".
Je také možné poslat e-transfer na adresu amartinu@yahoo.com.
Chcete-li dostávat Montrealský věstník po emailu ve formátu pdf, napište na montrealvestnik@gmail.com
Jak už asi všichni víte, vzhledem k pracovní příležitosti manžela paní šéfredaktorky se Věstník během tohoto půlroku "vyrábí" pro změnu v Evropě. Prosíme proto všechny přispěvatele, aby se snažili dodat zprávy ne-li v předstihu, tedy alespoň včas a pokud možno po emailu. Zprávy nechané na telefonu nebo ve schránce budou eventuálně předány, ale reakce a odpovědi mohou mít výrazné zpoždění. V naléhavém případě kontaktujte telefonicky Ivu Radokovou na 514-747-2096. Děkujeme.
Klub seniorů
Na schůzku 29. března nás přišlo nemnoho – často se stane, že naši členové mají něco na práci jinde a bohužel ty povinnosti padnou na středu. Ale i když je nás jen několik, konverzace se rychle rozběhne.
Minule jsme hovořili o tom, jak se do češtiny v Čechách kdysi vkrádala slova německého původu, a nyní tuto roli převzala slova anglická. Ale jak vlastně mluvíme my tady? Vždyť říkáme, že po highwayi raději nepojedeme, je tam velký traffic a exity jsou zacpané, u lékaře (když máme to štěstí) máme appointment nebo rendez-vous, pro mléko si zajdeme do dépanneuru nebo nakoupíme v shopping centru, tedy pokud nemissneme autobus... No, každý z nás ví, jak slovně hřešíme.
Vyprávěli jsme si, jak jsme se kdysi, ať už dobrovolně nebo zcela nedobrovolně, stěhovali po vlastech českých. A jak si nyní, když letíme do Čech, musíme dávat pozor, aby se nám na letišti neztratil kufr. Většinou to ovšem nezáleží na nás. Na závěr jsme přidali ještě několik vtipů, zcela slušných. Doufáme, že příště nás bude víc (a nebudeme se bát vlka nic).
Blíží se léto a mnozí z nás se chystají na cestu do Čech či na Moravu, někteří poprvé po několika letech. Schůzku 12. dubna, tentokráte v téměř plném obsazení, jsme zahájili diskuzí o shánění letenek a dohady, se kterými aerolinkami se nejlépe létá do Evropy. Leckdo z nás se obává potíží při přesedání z jednoho letadla do druhého, a tak jsme diskutovali o tom, na kterém evropském letišti je nejjednodušší přestup. Bez problémů to není snad nikde. Schůzky se zúčastnila zkušená cestovatelka Alena, která se právě vrátila z delšího pobytu v Portugalsku. Vyprávěla nám o svých zážitcích a dojmech z různých míst, o dobrodružné cestě na ostrov Madeiru a na Azorské ostrovy. Ochutnali jsme tradiční sladkou pochoutku z Madeiry a dokonce jsme dostali i velice praktické dárečky. Aleno, děkujeme! Ovšem pohledy, posílané z cest, přicházejí do Montrealu teprve teď. Josef nám povídal o své bývalé práci v Hydro-Québec – po poslední ledové bouři, kdy se mnozí z nás ocitli na několik dní bez světla a tepla, bylo jméno té firmy velice aktuální. Ocenili jsme výborné pohoštění, sklenku vína, kávu, čaj... Kdyby se schůzka měla konat o týden dřív, těžko bychom se byli mohli sejít. (IR)
O schůzkách v květnu vám podá informace Iva na tel. 514-747-2096.
Čs. sdružení Montreal
Valná hromada montrealské pobočky Čs. sdružení konala ve čtvrtek 20. dubna 2023 v půl osmé večer v domě Aleny a Ludvíka Martinů na 5080 Glencairn Ave v Montrealu. Jak to bývá v posledních letech zvykem, sešli se pouze členové výboru, a to ještě ne všichni. Zato se objevil jeden nenadálý host, mladý muž, který je tu na rok pracovně, a zajímalo ho, co se v české komunitě děje. Docela jsme se mu mohli pochlubit několika aktivitami za poslední rok: postupně to byl rodinný víkend na Hostýně, koncert k 28. říjnu, Bazar, Mikulášská nadílka pro děti a Velikonoční pomlázka před dvěma týdny. To samé plánujeme na tento rok. Jen nám dělá trochu starosti, zda bude dostatek pomocníků nejen během Bazaru, který je organizačně nejnáročnější, ale i při dalších akcích. Snad nám to všechno vyjde! (AM)
Česká škola Montreal
Tolik očekávané jaro přišlo i do české školy. Sníh v parku roztál, tráva se opět zazelenala a naši žáci se o přestávce mohou jít proběhnout na nedaleké hřiště. Svátky jara jsme oslavili připomenutím českých velikonočních tradic a některé děti se zúčastnily v doprovodu svých rodičů tradiční velikonoční pomlázky.
Ve školičce pro naše nejmenší jsme udělali malou reorganizaci. Paní učitelce Veronice nově pomáhá asistentka Kate a první část výuky probíhá bez rodičů. Ti si mohou na hodinku zajít společně na občerstvení, zatímco jejich děti se učí české říkanky, opakují si názvy barev, jména mláďat domácích zvířat a poslouchají četbu českých knížek pro nejmenší. Když se rodiče vrátí, věnují se děti s jejich pomocí ručním pracím. Jmenujme například sázení rajčatových semínek. Taky jsme nakoupili spoustu hlučných hudebních nástrojů, které si děti okamžitě oblíbily.
O patro výš v komunitním centru Saint-Michel můžeme v sobotu dopoledne potkat naše starší školáky. Pod vedením učitelky Týny a Natálie se učí o rozdělení České republiky na kraje a regiony, o české přírodě a památkách v nich nebo o tradičních velikonočních pokrmech. V rámci přípravy na překladatelskou soutěž byly děti seznámeny s komiksy a vysvětlili jsme si rozdíly mezi němým komiksem a komiksem s textem.
Skupiny dospělých se bohužel o něco zmenšily, na konci tohoto semestru jsou v nich pouze tři až čtyři studenti. Začátečníci začínají být mírně nervózní, protože většina z nich letí v létě do Česka a chtěli by se češtinu naučit co možná nejvíce. Mírně pokročilí studenti ukončili náročné skloňování sloves a velmi rádi se vrátili k českým reáliím. Hodně se rozmluvili díky čtení krátkých českých zpráv z webu Krok za krokem a na poslední hodině je zaujaly informace o současném sochaři Davidovi Černém, jehož moderní sochy si můžeme prohlédnout v Praze. Studenti ve skupině konverzace hovořili o českých vynálezech, které změnily svět, a o držitelích Nobelovy ceny. Poté si povídali o planetách a astronautech a na další hodině se přesunuli do dětského světa a vyprávěli si o svých oblíbených českých pohádkách.
S radostí a s učitelskou pýchou konstatujeme, že do celokanadské překladatelské soutěže s názvem HRAJEME SI S ČEŠTINOU, o které jsme psali minule, se přihlásilo celkem sedm našich žáků a studentů. Někteří naši učitelé jsou členy poroty a budou hodnotit překlady dětí a studentů z celé Kanady. Učitelský tým se virtuálně sešel v polovině dubna na pracovní poradě, kde jsme probírali kalendář akcí, které budeme organizovat před začátkem letních prázdnin. Plánujeme závěrečný školní piknik, který proběhne v sobotu 27. května a kde budeme slavnostně předávat vysvědčení. Česká škola Ottawa organizuje v červnu rodinný víkend na táboře Hostýn a bylo rozhodnuto, že se k nim rádi přidáme s našimi českými rodinami z Montrealu a připravíme společné hry a soutěže pro děti a mládež.
Pokud se chcete zapsat do naší české školy, kontaktujte nás prosím na ceskaskolamontreal@gmail.com. Stále hledáme pomoc s organizací školy. Máte-li zájem nám pomoci, napište. (Katka Kwasniaková)
Rodinný víkend na Hostýně
Česká škola Montreal ve spolupráci s Českou školou Ottawa pořádá rodinný víkend na Hostýně ve dnech 16. až 18. června. Rezervace nutná u Kristýny Poláčkové na e-mailu: polackova.kristyna@gmail.com. Kapacita je omezená, a tak neváhejte chatičku si rezervovat. Chatka se 3 postelemi stojí 36 $, pokud si přivezete a postavíte stan, pak je to 12 $ za osobu. Více informací v příštím Věstníku. (Andrea Larocque)
Tábor Hostýn
Dětský tábor se bude konat opět pod vedením Josefa Maxanta po dobu 3 týdnů, a to od neděle 2. července do soboty 22. července 2023. Ceny jsou 500 $ za 1 týden, 900 $ za 2 týdny a 1200 $ za 3 týdny. Pište na camphostyn@gmail.com, nebo můžete volat na 450-465-4844. Pospěšte si, už zbývá jen málo míst.
Před dětským táborem a po něm je možné si pronajmout chatičky pro soukromou dovolenou. Cena za noc je 36 $ za chatičku. Je ale třeba si udělat předem rezervaci na tel. 438-389-8522. (Josef Maxant)
Letní filmová škola UQAM v Praze
Letní škola univerzity UQAM (Université du Québec ŕ Montréal) v Praze, založená v roce 2017, se bude letos konat v hlavním městě České republiky již po páté. Více než 30 quebeckých studentů z největších montrealských univerzit stráví osm týdnů v zemi Jana Husa a Bohumila Hrabala, aby se blíže seznámili s českým jazykem a kulturou. Letní škola umožní těmto mladým vysokoškolákům studujícím kinematografii poznat bohatství českého filmu a také napsat a vyrobit šest krátkých filmů, které budou celé natočeny a sestříhány v Praze. Tyto plody studentské fantazie a tvořivosti budou představeny pražskému publiku na závěr školy, 29. července 2023. Filmy budou také promítány v Cinéma Beaubien v Montrealu během tohoto podzimu. Letní škola je organizovaná profesorem Denisem Chouinardem ve spolupráci s Národním filmovým archívem, Studiem FAMU a École des médias de l'UQAM. (Denis Chouinard)
Velikonoční pomlázka pro děti
V sobotu 8. dubna se konala tradiční velikonoční pomlázka pro děti. Tentokrát jsme se sešli v hojném počtu, celkem 25 dětí v doprovodu rodičů a prarodičů. Bylo milé vidět znovu známé tváře z české komunity. Zúčastnily se děti z české školy a školky a přivítali jsme mezi námi dokonce i několik nových miminek. Děti si obarvily vajíčka a nakreslily velikonoční obrázky. Tatínkové si s dětmi upletli pomlázky za pomoci Ludvíka Martinů, který tatínkům nepocházejícím z České republiky zároveň vysvětlil, v čem tradice pomlázky spočívá a jak správně pomlázku použít. Alena Martinů se postarala o servírování občerstvení, které na společný stůl přinesly maminky a babičky. Všem děkujeme za účast a těšíme se znovu za rok. (Vlaďka Hlavatá)
Hudební dýchánky
Ahoj všichni... Tak už je doba strachu za námi, kovidové lhaní prospívá dnes už jen lidem ziskuchtivým. Věci zřejmě již opět vjely do dřívějších kolejí a bylo by možná dobré občas se opět někde sejít. Tři roky kovidového třeštění nás kromě vzácného času okradly hlavně o mnoho našich milých známých a přátel a to se bohužel vrátit nedá. Smutnou pravdou také je, že v kdysi zábavou pulzující Legii v NDG jsem tam po třech letech z toho množství starých známých, vesměs podporovatelů našich zábav, našel jen jednu poněkud zvláštní babku, pár opilých neznámých hráčů na kytary a barmana Franka. Mé naděje na obnovení našich krásných zábav v Legii se smutně smrskly na minimum a přiznávám si to jen nerad.
Ale teď na trochu veselejší notu: česká hudba stále pěkně hraje a hodit flintu do žita se nikomu z nás ještě nechce. Uvažujeme proto pokračovat v našem hudebním "zabávání se" trošku v jiném prostředí a jiným způsobem. Objevil jsem místo, které by se na naše odpolední dejchánky mohlo dobře hodit. Prostor je trochu omezený, jen asi na 26 sedících účastníků, ale je namístě si uvědomit, že v dnešní době naplnit drahou halu Legie jako dřív bude již dost problematické. Tančit se asi moc nebude, naproti tomu je ale výhodou možnost velice nízkého (až "úsměvného", řekli by doma), vstupného. Alkohol se tam prodávat nemůže. Důležité je naše oblíbené písně, šlágry, lidovky, písně trampské, popěvky a jiné oprášit a omladit tak, aby nám zněly tak jako dřív, nebo alespoň jako před těmi třemi nevrlými lety....
Vyzývám proto všechny, kdo mají zájem: zavolejte, pokud máte náladu přijít a pobavit se s námi. Podle Vaší odezvy se pak zařídíme. Zdraví Honza Chlumský, tel. (514) 737-9220.
Pozdrav z Azorských ostrovů
Uprostřed Atlantiku, asi 1500 km na západ od Lisabonu a 2000 km východně od St. John's, leží Azorské ostrovy. Jsou sopečného původu, stejně jako Havajské, ovšem krátery jsou vyhaslé a jen častá zemětřesení a horké prameny upozorňují na to, že se zrodily na rozhraní euroasijské a severoamerické litosférické desky. Ještě než jsme vůbec přijeli do Portugalska, říkali nám naši přátelé v Coimbře, že se určitě musíme na Azory jet podívat. Že sice záleží na počasí, ale že je to prostě jak z jiného světa.
Na to, abychom navštívili všech devět ostrovů, nebyl čas. Nakonec jsme se rozhodli pro tři: nejdříve na největší Săo Miguel, pak se menším letadlem přesunout směrem na západ na ostrov Faial (velikostí pátý v pořadí), odkud můžeme jet lodí na druhý největší ostrov Pico, kde je také nejvyšší hora Portugalska (2351 m). Tu jsme měli štěstí vidět z letadla, právě když jsme z Ponta Delgada přelétali do Horty (viz obrázek). Opravdu impozantní pohled – bohužel jediný, který nám byl na vršek této hory dopřán. Po zbytek pobytu byla zahalena do mraků, většinou od samého úpatí. Na túru na samotný vršek bychom si netroufali ani za optimálního počasí, ale bylo nám trochu líto, že jsme ani kousek po úbočí nemohli vylézt a rozhlédnout se po krajině.
A ta je tu opravdu krásná. Mírné
kopečky, v různých odstínech zelené barvy, kužele kráterů s hlubokými
jezírky v nich, strmé skály na pobřeží, o které se tříští vlny
moře... A to se rozprostírá kolem dokola, kam oko dohlédne a ještě
mnohem dál. To pomyšlení, že jste na tomto omezeném prostoru uprostřed
oceánu, že na kteroukoliv stranu je to tisíce kilometrů k další
pevnině, je téměř tíživé. Člověk se cítí
vůči přírodě a jejím živlům tááákhle malinký. To jsme
pocítili asi nejvíc na náhorní plošině ostrova Pico u jezírka Lagoa do
Capităo. Vítr cloumal autem tak, že jsme se neodvážili otevřít dveře
v obavě, aby nám neulítly. A nebyl ani důvod vylézat, mlha byla tak
hustá, že nebylo vidět ani na druhou stranu malého jezírka. Jako malé
zadostiučinění jsme považovali pohled na pokřivené stromy v mlze,
pod nimiž spokojeně přežvykovaly krávy.
Krav bylo na Azorech spousta, určitě víc než lidí, kterých je tu ve srovnání s přelidněnou Evropou poskrovnu. Také tou nejlepší specialitou, která se vyváží nejen do kontinentálního Portugalska, ale i jinam v Evropě, je sýr. Další vývozní artikl je víno – pěstuje se na vinicích, které jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO. Když jsme je viděli poprvé z Miradouro Săo Miguel d'Arcanjo na severním pobřeží Pica, připadalo nám, že je to jakýsi labyrint z kamenných zdí. Téměř každý stromek je totiž obehnaný zídkou z čediče, která ho chrání před větrem a jemnou tříští mořské vody a zároveň pomalu uvolňuje teplo absorbované během slunečních dní. Azorské víno je spíš specialitou, kvalitou má poněkud daleko k výborným vínům z údolí Douro nebo z oblasti Alentejo a přitom je poměrně drahé díky náročnému procesu pěstování a sklizně.
Počasí nám na Azorech moc nepřálo, ale mělo to dvě výhody: jednak máme krásné, impressionistické fotky stromů a jezírek v mlze, a pak, je to důvod jet se tam podívat znovu. Na shledanou, Azorské ostrovy! (AM)
Trochu humoru – tentokrát pro budoucí maminky a tatínky
Mladí lidé většinou nejsou na rodičovství dostatečně připraveni. Nabízíme proto následující trénink:
Abyste si vyzkoušeli, jak to bude vypadat v noci, připravte si mokrou tašku o váze tří až pěti kilogramů. V deset si jděte lehnout, ale přesně o půlnoci vstaňte a pochodujte až do jedné s taškou na rameni. Pak si nařiďte budík na třetí hodinu ranní. Protože neusnete, ve dvě vstaňte a udělejte si čaj. Ve tři čtvrtě na tři ale určitě jděte do postele. Až začne ve tři budík zvonit, hbitě vyskočte, ale nerozsvěcujte. Do čtyř hodin zpívejte ukolébavky, potom si budík nařiďte na pátou. Vstaňte a uvařte snídani. Také oblékání malých dětí není tak snadné, jak se na první pohled zdá. K nácviku potřebujete chobotnici a síťovou tašku. Pokuste se nastrkat chobotnici do tašky tak, aby žádné chapadlo neviselo ven. Pro nakupování si vezměte do supermarketu něco, co se podobá předškolnímu dítěti. Ideální je dospělá koza. Obstarejte nákup na celý týden, aniž byste z ní spustili zrak. Uhraďte všechno, co sní a zničí. Všechno, co řeknete, minimálně pětkrát zopakujte. A ještě než se vaše dítě narodí, zajděte na návštěvu k nějakým nešťastníkům, kteří už děti mají. Proberte s nimi chyby, kterých se podle vašeho názoru ve výchově dopustili, a vysvětlete jim, jak by měli postupovat. Nezapomeňte pohovořit o trpělivosti a důslednosti, bez nichž žádný rodič ničeho nedosáhne. Poučte je, jak mají děti vychovat, aby se slušně chovaly u stolu. Vychutnejte si to – bude to totiž naposledy, kdy budete mít na všechno odpověď.
Různé zprávy
Nový komunitní dům pro seniory v centru Liberce nabízí bezpečné bydlení, soukromí i bohatý program. V centru Liberce jen hodinu jízdy od Prahy vyrostl svým konceptem unikátní komunitní dům pro seniory s názvem Rezidence RoSa. V samém srdci města v dosahu úřadů, lékařů, divadel i obchodů nabízí bezpečné soukromé bydlení šité na míru seniorům, v kombinaci s pestrým trávením volného času. Cílem RoSy je, aby její obyvatelé zůstali maximálně samostatní do co nejvyššího věku, užívali si zároveň svoje pohodlí a klid, ale měli v dosahu svoji rodinu a vše potřebné k běžnému životu. Více informací na www.rezidencerosa.cz nebo tel. +420 488 440 637, kde si může každý zájemce domluvit soukromou prohlídku.
Na Věstník přispěli: Míla Pohanková a tři dárci, kteří si nepřejí být jmenováni. Srdečně děkujeme!
Šéfredaktorka: Alena Martinů, 5080 Glencairn, Montreal H3W 2B4, tel. (514) 484-6177, email: amartinu@yahoo.com
Členové red. rady: Alena Berti, Lucie Čermáková, Míša Fuchs, Ludvík Martinů, Iva Radok. Přispěvatelé jsou podepsáni.
Redakce nemusí vždy souhlasit s publikovanými texty. Za jejich obsah zodpovídá autor.
Redakce si vyhrazuje právo příspěvky odmítnout, zkrátit nebo upravit podle potřeby.